ZEMŘELA BĚŽKYNĚ MILOSLAVA KEPRTOVÁ

Nekrolog od Blanky Kostřicové, psaný pro Českotřebovský deník

Poprvé jsem si s ní zazávodila na jaře roku 1989 na Běhu choceňskými sady. Míla, čerstvá čtyřicátnice, s běháním právě začínala a v závodě skončila poslední, s velkou ztrátou. Já jsem tehdy sice vyhrála, ale téměř z posledních svých (ještě snad) závodnických sil – už jsem se v té době několik let potýkala s velkými zdravotními problémy, které se pak ještě prohlubovaly.

Když jsem se po mnoha letech mohla k intenzivnějšímu běhání vrátit, z Míly už byla výborná veteránská závodnice, která mě hravě porážela. Dosáhla mnoha úspěchů tuzemských i mezinárodních; jejich výčet lze vyhledat na stránkách Iscarex teamu, za nějž Míla zhruba čtvrtstoletí závodila. (Přehled jejích úspěchů publikoval také Milan Mikolecký v internetovém Českotřebovském deníku.) Míla byla přitom velmi skromná, nenápadná, tichá. Ani v běžecké společnosti sama většinou hovory nezapřádala, i když se do nich velmi ráda nechala vtáhnout. Byla vždy maximálně koncentrovaná na závod, i všechny věci měla přesně a pečlivě připravené. Tréninku věnovala hodně úsilí i času – běh byl jejím světem, který jí snad alespoň poněkud kompenzoval nepříliš šťastný osobní život.

Před lety jsem na jednom závodě zkusila pozvat několik běžců na své autorské čtení. Ptali se, co že to je, takové čtení? Vysvětlila jsem. Někteří přišli, Míla mezi nimi. Na příštím závodě se mě ptala, kdy zase budu mít další autorské čtení. Okolostojící běžci se zajímali, co to je… Míla jim to vysvětlila, zjevně hrdá na to, že ona to nejen ví, ale že na čtení dokonce chodí. – Chodila, vytrvale, z těch sedmatřiceti, která jsem za jejího života měla, vynechala jen málokteré. Ač jinak nečtenářka, bylo zjevné, že takto prezentovaný text k ní promlouvá. Vždy po čtení za mnou přišla – stisknout mi ruku, poděkovat a říct dvě tři věty, z nichž bylo zřejmé, že čtení jí cosi dalo.

V roce 2015 jsem nemohla běhat kvůli ostruze, a když jsem se následujícího roku k závodění vrátila, najednou bylo něco v nepořádku: začala jsem Mílu porážet! Sice ne úplně vždy, sice jsme se ještě docela „rvaly“, ale – ta změna tady byla.

Změny postupovaly.

Ale ještě v roce 2019 běžela Míla seriál pěti závodů na Pekláku. A na večerním vyhlášení výsledků po posledním, srpnovém, závodě (byl to nejen poslední díl seriálu, ale též poslední závod Míly Keprtové) mi přišla gratulovat ke třetímu místu; sama čtvrtá – poslední.

Začátkem září téhož roku přišla na moje autorské čtení do muzea, o měsíc později na čtení do knihovny. I když už na tom byla hodně nedobře, přece za mnou zase přišla a obvyklé dvě tři věty mi dokázala říct. – Tehdy jsem ji viděla naposled.

Zhruba za dva měsíce musela být Míla hospitalizována. Proslýchalo se, že takzvaně „nemá cenu“ ji navštívit, že už nikoho nepoznává. – Má to cenu. Pozná – nepozná, přece má cenu na toho člověka přátelsky promluvit, usmát se, stisknout ruku. To může potěšit vždy.

Začala však pandemie. Doba koronavirová návštěvám nepřála.

Letos v létě jsem se rozhodla. V běžecké společnosti bylo známo, že Míla byla přesunuta do ústeckého Domova pro seniory, na speciální oddělení. – Čas běžel, léto plynulo, pro mě mnohem více pracovní, než jsem očekávala…

V neděli 5. září jsem se vracela autem ze závodu Jablonné-Suchý vrch, z horského čtvrtmaratonu, který Míla též tak ráda běhávala… V Ústí jsem zahnula k Domovu pro seniory. Přešla zahradu, v tom teplém slunném dni plnou klientů a jejich blízkých. Zkusila jsem se přeptat na paní Keprtovou – nikdo ji neznal. Nasadila jsem respirátor a vešla do vstupní haly Domova. Několik postávajících a posedávajících klientů se po mně ohlédlo. Pozdravili jsme se. Nebylo nic snazšího než přejít deset patnáct metrů ke „kukani“ sester a na Mílu se zeptat. Ale já jsem najednou ucítila, že to dělat nemám. Snad proto, že si to Míla nepřeje, nevím. Stála jsem v té hale ještě chvíli a pocit sílil. Otočila jsem se a vyšla do slunce, s vědomím, že přece jsme se s Mílou jaksi setkaly – tak, jak to v danou chvíli bylo možné.

Tři dny nato zemřela.

Mílo, ať je Ti co možná nejlépe v tom domově, v němž jsi teď.

Blanka Kostřicová

Článek byl publikován 29.09.2021, 10:12:22

Výše

Domů

16.7.2025 (středa), svátek má Luboš

TERMÍNOVKA
na rok 2025

ISCAREX pohár na Facebooku

Zapomněli jste své heslo nebo se chcete nově zaregistrovat?
Vyplňte Váši e-mailovou adresu do kolonky Přihlašovací jméno a stiskněte tlačítko Přihlásit.

Cestování s Honzou Šimůnkem

Podívejte se
na nové cestovatelské
stránky z cest Honzy Šimůnka

Aktuálně se stalo

11.07.2025 - Fotogalerie 2025 06 28 Králický Sněžník BEZE STOPY 7 FOTO Honza Šimůnek.
05.07.2025 - Fotogalerie 2025 06 28 Králický Sněžník BEZE STOPY 7 FOTO Honza Šimůnek.
30.06.2025 - Výsledky závodu Králický Sněžník BEZE STOPY 7.
28.06.2025 - Fotogalerie 2025 06 28 Králický Sněžník BEZE STOPY 7 FOTO Honza Šimůnek.
28.06.2025 - Fotogalerie 2025 06 25 4. Pekelný kilometr FOTO Honza Šimůnek.
25.06.2025 - Fotogalerie 2025 06 25 4. Pekelný kilometr FOTO Honza Šimůnek.

Poslední názory

Králický Sněžník BEZE STOPY 7 - Pro běžce velmi přívětivě a přátelsky zorganizovaný závod. V Čechách nejsou přírodní podmínky uspořádat skutečný horský běh či skyrun jako v Alpách At, It, Ch, Slo , nad hranicí lesa a s krásnými výhledy, či technickou tratí. V tomto ohledu je Kralický Sněžník asi No 1. v ČR s vyhlídkovou a v horních pasážích i technickou tratí.
Okolo lanškrounských rybníků - Směrovky od Knoflíku k prezentaci nebyly dostatečné, bloudili jsme společně s dalšími rodinami s dětmi, místo hledali i zkušení dospělí běžci. Trasy závodu byly změněny na poslední chvíli, ovšem pouze na nástěnce, ne na internetu. Kladně nehodnotím ani bezpečnost trasy pro děti, kdy běžely z kopce přes kamení. Oceňuji chuť organizátorů pustit se do nového závodu. Věřím, že tyto bolístky prvního ročníku budou námětem pro zlepšení do příštího roku. Ať se daří ????
Okolo lanškrounských rybníků - Doufám, že připomínka ohledně piva a vína co by ceny vítězům nenajde velkého vyslyšení. A to i přes to, že na stupně vítězů se dostávám opravdu sporadicky a tak se mě to v podstatě netýká. Ale když už, tak raději uvítám trochu tradičního alkoholického moku než nějakou hezky balenou chemii. LaTar
Okolo lanškrounských rybníků - Závod úplně super. Trať, organizace, velká poklona pořadatelům. Obzvláš´t, když někdo v dnešní době založí něco nového. O čem debatujeme...jsou ceny vítězům. Všeobecně se na běžeckých závodech rozdávají piva a vína. Sportovně lepší by byly vitamíny, výživa, doplňky,..krabička bysglicinátu hořečnatého, vitamín C, balení pangaminu, recovery drink, ionťák, koenzym Q10, balení bílinské kyselky,...něco v podobné hodnotě, ale teoreticky ´´slučitelnějš� �ho´´se sportem. Když jsou akce třeba v Dr MAx, dají se i kvalitní doplňky koupit za málo peněz.
Běh kolem poličských hradeb - Perfektně připravené tratě v krásném městském parku s dominantou původního opevnění. To jsou "Hradby" které se řadí, co do počtu běžců na absolutní vrchol v celém seriálu. Vyhlašování výsledků v blocích mezi běhy dodávají na celkové atraktivitě tohoto závodu. "One man Show" - to je vždy skvěle připravený spíkr ;- . A mmj. pomyslnou třešničkou na dortu v oblíbenost tohoto závodu v mládežnických kategoriiích byla účast několika vítězů z letošního atletického halového MČR. Poličko děkujeme za skvěle strávený Svátek práce a za rok opět "Hrr, na Hradby".

ISCAREX RSS

Zprávy - rss/sport
Novinky - rss/novinky

Odkazy

MS mládeže v běhu do vrchu 2016, ČR, Janské Lázně

MS veteránů v běhu do vrchu 2017, Slovensko, Vršatec

MS veteránů v běhu do vrchu 2018, Slovinsko, Železniki - Ratitovec

ME v běhu do vrchu 2018, Makedonie, Skopje

MS v běhu do vrchu 2018, Andora, Canillo

MS veteránů v atletice 2019, Polsko, Toruń

ME veteránů v běhu do vrchu 2019, ČR, Janské Lázně

Pořádali jsme