ISCAREX pohárPekelný kilometrTermínovka 2024WMMR 2008Kraličák
Hlavní strana
Podporují nás
ISCAREX, s.r.o.ISCARPardubický krajČeský běhBackground

Jendo! - nekrolog od Tomáše Kláštereckého

Jendo!

Chlape,

Ty jsi odešel a já Ti toho tolik nestihl říct.

Odešel jsi a my všichni tady brečime jak želvy. Sám vím, že mi ještě úplně nedošlo, že tu už doopravdy nejsi. Ale jak jdou dny, dochází mi taky, co jsem v Tobě měl těch víc než dvacet let našeho přátelství.

Když jsem Tě poznal, byl jsi někde úplně jinde. Patřil jsi k nejlepším juniorům v kraji. Běželi jsme spolu první ročník Kraličáku. Nandal jsi mi asi dvanáct minut, doběhl jsi druhý, já poslední a tenkrát jsem si Tvé jméno zapsal mezi nezpochybnitelný borce.

Už ani nevím, kdy se stalo, že jsem doběhl poprvé před Tebou. Ale vím, jak hodně jsem si toho vážil. Dělal jsi toho hodně, běhání jsi mockrát odložil, ale vždycky ses dokázal vrátit. Nebo jít s kůží na trh, i když naběháno nebylo. Ani už neumím spočítat, kolikrát ses vrátil z nadváhy způsobený benzinkovou stravou a stresem zase zpátky do závoďácký formy a zase sis nás některý vodil s prstem v nose, SPVN.  

A taky už ani nevím, kde se vzalo naše přátelství... je to, jako když se snažíš uvidět, kdy se objeví první hvězda. Zíráš, snažíš se, ale nikdy ten okamžik nezachytíš. Nebyla tam, a najednou tam je. Najednou jsme začali chodit na Psí Vojáky, jezdit po vesnickejch zábavách, ale hlavně vyrážet na společný štreky po okolí a během nich se svěřovat se vším, úplně se vším.

Honzík se narodil, když Ti bylo 21 let, snad se nepletu... Byl jsi první z vrstevníků, který se oženil a stal se tátou. To už není žádná sranda, tady se měněj pravidla a láme chleba. A Tys to zvládl. Zase jsi byl napřed. Zase jsem Ti vlastně koukal na záda. Ne se závistí, ale s respektem, s obdivem... a ty jsi nezapochyboval! Tak to je a hotovo! Byl jsi hrdej manžel a táta. A když přišly problémy, tak jste je společně s Pavlou řešili. Já si tenkrát ani nedovedl představit, co to všechno vlastně znamená, a Ty jsi to už žil.

Začal jsi podnikat ve věku, kdy já začínal chodit do práce. Vzal sis půjčku na částku, kterou já nevydělám do konce života. Z toho rizika bych se zbláznil. Ale Ty jsi makal, i když se nedařilo. Naučil ses vycházet s různými lidmi, a když bylo opravdu nejhůř, dokázal jsi přijmout pomoc od táty. Běželi jsme tenkrát přes Parník kolem čističky, jako bys mi to říkal včera. Přijal jsi pomoc s pokorou, skoro s výčitkami, ale přijal. A já se od Tebe zase přiučil, co to znamená být chlap.

Do všeho jsi šel s vervou, když bylo potřeba, máknul jsi. Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Míň jsi mluvil, víc jsi dělal. I na ty chyby se pak časem vzpomíná s láskou a s humorem. Třeba jak jsi blbě označil odbočku na Kraličáku a vedoucí Keňan kvůli tomu zabloudil. Při každým značení na Výhonu jsme se tomu zase smáli. „Hlavně první Keňan nesmí zabloudit“.

Když jsi řekl, tak se šlo. A když se nikomu nechtělo, šel jsi sám. A nám to bylo blbý, tak jsme se sebrali a šli taky. První jsi skočil do ledovýho potoka v tý šílený zimě na Mamutově, první jsi v noci doplaval k vodníkovi v Javorce. A tu hranu, kdy jsme byli ještě vtipný, ale ještě ne úplně trapný, jsme spolu snad taky většinou našli, však Ty víš…

Jendo, Ty jsi odešel a já Ti toho tolik nestihl říct.

Byl jsi vlastně celej život nějak napřed a prošlapával nám cestu. Jenom na ty sprinty k cedulím začátků a konců vesnic při nedělních dlouhých bězích jsi mě neměl hecovat. Tam jsi prostě neměl šanci, rychlý vlákna neokecáš. Jenže, Tobě to bylo jasný a stejně jsi do toho zase před Řetovou šlápnul...

Teď jsi z nás doběhl první k ceduli Nebe. Drž nám tam místo, Jendo. Nám ještě snad nějaký kilometry do cíle zbejvaj, ale neboj.

Ty jsi to s námi rozběhl tak dobře, že my už to teď nemůžeme pustit.

Tomáš Klášterecký

Článek byl publikován 11.04.2022, 10:50:57